Proč se Růža Celerová z knížky Život s drdolem jmenuje Růža Celerová? A kdo byl Jára, který prospal velký boj? A co Příběh o odvaze? Opravdu se všechno ve skutečnosti stalo?
Abychom to zjistili, musíme nahlédnout pod pokličku Molekul, do dílny, kde jejich příběhy vznikají. A kde že je ta dílna? V křesle, na lavičce v parku nebo u stolu v kanceláři. Příběhy se dají vymýšlet kdekoliv. Jakmile víte, o čem příběh bude, můžete začít. Většinu textů Molekul napsaly Tereza a Katka, takže prvním dílem Pod pokličkou vás provedou právě ony.
Krásný příklad je třeba Růžová čepice z úrovně 5. Tereza jednou Kačku vyzvedávala. Byl leden a venku sněžilo. Terez čekala oblečená ve studené chodbě a viděla Kačku pobíhat, nadzvedávat věci a mumlat si něco pro sebe. Musíme ještě poznamenat, že Kačka má velkou rodinu - mají dva kluky a holku, která moc nemusí růžovou barvu. Když konečně vyšly ven, Kačka spustila: “Já se z toho zblázním. Vždycky si koupím čepici, a za chvilku mi ji někdo vezme. Tak si koupím další a za chvilku je pryč. Ale já na ně vyzraju. Koupím si růžovou, tu mi nikdo nevezme.” Tím skončila litanie o čepicích a pak už se děly jiné věci. Příští den ale Terez přišla a přinesla napsaný příběh Růžová čepice, i s poznámkami pro ilustrátorku, jak by knížka měla vypadat. Takhle jednoduché to je.
Stačí už jen dodat, že si Kačka opravdu koupila růžovou čepici. Do týdne ji začal nosit někdo jiný, protože růžová čepice vypadá cool.
A kdo tedy byl Jára, který prospal velký boj v úrovni 19? Jára nebo taky Jarda byl táta Kačky. Narodil se ke konci války a všechno, ale opravdu všechno, co je v knížce, se vážně stalo. Nebo se to aspoň přesně takhle vypráví už mnoho let. Stačilo si sednout a začít psát.
Teď už konečně napíšeme o té Růže Celerové. Jednou měly Tereza a Míša (dvě ze tří Molekul) sraz, a protože Míša spěchala, zavolala Terez, že si to zkrátí přes velký krásný pražský hřbitov a ať jí jde Terez naproti. Potkaly se někde uprostřed, bylo tam vlastně úplně krásně, odpolední slunce, koruny stromů, a tak si sedly přímo tam. Chvilku pracovaly, zrovna rozhodovaly o barvách obálek, Terez se protáhla a najednou vidí, že na pomníčku naproti je jméno Růžena Celerová. To jméno a stará fotka paní s krásným drdolem byly inspirací pro postavu v příběhu, který je vlastně o skutečné postavě, kterou Tereza osobně zná.
Příběhy jsou prostě všude kolem! Stačí si sednout a začít psát.
Vaše
Molekuly